Vráska_povídka

Žena jménem Kate žila v malebném severském městečku obklopeném krásnou a drsnou

přírodou. Bylo to místo, které ji vždy inspirovalo a nabízelo nekonečné možnosti pro

dobrodružství, do kterých se vrhala po hlavě. Byla již taková, odjakživa zvědavá duše s

touhou objevovat svět kolem sebe. Měla radost z každého nového dne a její úsměv byl

nakažlivý, jako rýma na podzim.

Mládí pro ni bylo nekonečným létem, věřila totiž, že je snad nesmrtelná a život je nádherné

dobrodružství, které ji nikdy neopustí. Procestovala mnoho zemí, poznala zajímavé lidi,

pracovala v různých profesích a stále hledala nové způsoby, jak prožívat život naplno. Nikdy

nepřemýšlela o stárnutí a smutku s ním spojeném, protože byla tak ponořená do

přítomnosti. Samozřejmě vnímala vliv času zanechávající své plíživé stopy na tvářích a

tělech lidí, které měla ráda. Všichni se pozvolna, nebo najednou a urputně snažili o méně či

více povedený restart.

Kate v tom měla ovšem jasno, “nikdo z nich nežil TEĎ A TADY”. Prostě tak nějak věřila, že

tímto přístupem objevila recept na zakonzervování mládí a nemusela se tím trápit.

Jednoho dne se však něco změnilo. Kate slavila své čtyřicáté narozeniny a její nejlepší

kamarádka Emma přišla s patrovým dortem obsypaným marcipánovými pusinkami a

rozkvetlými sakurovými květy. V dlani svírala malý dárek. "Tohle je pro Tebe,"špitla Emma a

podala jí stříbrnou krabičku s nápisem “Elixír mládí".

Kate se zasmála. "Co to je za legrační název?" zeptala se.

"Co asi, krém proti vráskám," odpověděla Emma a na chvíli se spolu s Kate zasmály.

"Ale já přeci nemám žádné vrásky," odvětila Kate a usmála se na svou kamarádku.

"Ale prevence je základ, moje milá,"namítla Emma s vážnou tváří.

“A Ty, Emi, krémy na vrásky používáš? Ostražitě zjišťovala Kate. Kamarádka přitakala. “No

jasně miláčku, už minimálně dvacet let”. Vykulila oči, “vždyť víš, jak vypadá moje mami”,

pokrčila rameny a dlaněmi si nahrnula kůži v obličeji. “Nechci vypadat jako šarpěj a tak se

poctivě mažu.”

Ema tím přirovnáním sama sebe dost pobavila, ucucla si nalitého vína a pohledem sklouzla

k novým dekoracím v bytě. Její kamarádka si totiž osvojila úžasný styl, který Emmu bavil.

Kate neklidně pozorovala, jak se Emma usmívá a myšlenky v lebce jí křičely jedna přes

druhou. Nepoznávala se. Měla pocit, jako by ji dohonil čas, který k sobě tak dlouho odmítala

pustit. Náhle se musela snažit o lehký tón a bezstarostný výraz. To, co vždy přicházelo

automaticky se v ten moment zaseklo jako kost v krku. Cítila se bezradně a zamračeně

stáhla obočí. Emma si toho všimla a s účastí v očích se z Kate snažila dostat důvod její

náhle smutné nálady. Kate vzdorovala a nálada obou žen se pomalu ale jistě vytrácela.

Emma poznala že je čas odejít, a tak se s kamarádkou vřele rozloučila a odešla do studené

podzimní noci.

Když dozněly její vzdalující se kroky, Kate popošla k zrcadlu a jemnými bříšky svých prstů

začala zkoumat rysy svého obličeje. Nevěřícně se dotýkala vějířků vrásek kolem očí a

panenky se rozšířily šokem. “To přece není možné,"zašeptala si pro sebe a naklonila se blíž

k zrcadlu. "Nemůže to být pravda, já jsem přeci stále STEJNÁ." Zrychleně dýchala a začala

se ošívat. Chtěla se vymanit ze svíravého pocitu, který jí drtil hrdlo.

Po nekonečných minutách strnulosti pomalu vydechla. Uvědomění ji zasáhlo jako facka. Ve

skutečnosti nebyla stejná jako před deseti lety. Čas jí ze svého rytmu nevyřadil, a i ona proto

stárla jako ostatní. Jen to prostě NEVIDĚLA.

A tak Kate prošla změnou. Vznikl v ní úzkostlivý vztah ke svému vzhledu. Pocit jistoty, který

jí byl doposud vlastní se rozplynul a místo něj nastoupila panika z neznámého a

nevyhnutelného stárnutí.

Svérázná a spontánní žena měla potřebu samoty a sebeusebrání. Vyhledávala bezpečí

svého domku, kde se zabořená do gauče s měkkými polštáři upínala ke svému mládí a s

rozostřeným pohledem vzpomínala na bezstarostné časy, jako by měla každým dnem ve

svém stále mladém životě přivítat smrt. Když se dívala na fotografie z dovolených a setkání

s přáteli, cítila tíživý smutek. Víc, než cokoliv se chtěla vrátit zpátky v čase a zažívat všechny

ty vzrušující okamžiky znovu a znovu.

Její kamarádka Emma si samozřejmě všimla, že Kate není ve své kůži, vždyť již skoro

vůbec nechodila mezi své přátele, což jí nebylo podobné. "Co se sakra děje, Katí?" zeptala

se ostražitě. "Nevypadáš šťastně, jsi nemocná?"

"Ale ne, nic mi není," hlesla Kate, ale její hlas zněl jaksi cize. "Jen... no, víš, cítím se

unavená. Už nejsem tak mladá jako dřív."

Emma si vzdychla úlevou a pevně kamarádku objala. "Každý den jsme starší, než jsme byly

včera,"řekla. "Ale nezapomeň, že stáří sebou přináší i moudrost a zkušenosti. Každý nový

den je jako prázdná kniha, do které můžeš psát další kapitoly svého života, který čtyřicátým

rokem skutečně nekončí, KATE. Neblázni!"

Kateiny oči se trochu rozjasnily. "Vím, že máš pravdu," odpověděla, “jen mi to stále nějak nedochází."

Ema se chytne za hlavu. “Nikdy bych nevěřila, co s Tebou udělá krém proti vráskám, zlato.

Příště Ti dám radši ponožky.”

Kate se po dlouhé době od srdce zasmála. Již se nechtěla trápit něčím, co nejde zvrátit a po

pravdě jí chyběla její původní verze, kterou bavil život. Ta bariéra smutku z ní začala pomalu

odtékat jako špinavá voda ze dřezu. Věděla, že bude ZASE DOBŘE.

Emma se rozhodla udělat něco, co Katein pohled na stárnutí změní. Přišla s bláznivým

nápadem společně založit klub "VRÁSKA". Chtěla, aby Kate viděla, že v životě nejde jen o

vrásky a povadlé kontury, ale hlavně o to, jakým způsobem své stárnutí přijmout a postavit

se novým možnostem a výzvám.

Originální nápad se velmi rychle ujal a nadšené členky klubu se více než ochotně domluvily,

že se budou scházet každý týden. Jako místo setkávání si vybraly útulnou kavárnu ve středu

města a se smíchem i slzami si tu předávaly své rozmanité příběhy a originální pohledy na

stárnutí.

Bylo neskutečně zajímavé pozorovat ženy různého věku, vzhledu a charakteru jak si s

radostí a někdy i hlubokým zamyšlením sdělují svůj vlastní náhled na krásu a život, spolu se

zážitky, ze kterých vybuchovaly v salvy smíchu. Chodily mezi ně tanečnice, umělkyně,

spisovatelky, prodavačky, řidičky autobusu, prostě výjimečné ženy a každá z nich byla

krásná ve své jedinečnosti.

Setkání s nimi bylo pro Kate terapií. S každým novým příběhem se cítila více vyklidněná a v

pohodě se svými vráskami a dalšími projevy stárnutí. Přijímala je jako součást svého života.

Začala vnímat tu skutečnost, že stárnutí není jen o vnějším vzhledu, který se nám nemusí

líbit, ale také o tom, jakou osobnost a životní prožitky neseme v hloubi sebe sama.

A té osobnosti a vnitřním hodnotám čas přeci prospívá, jako kvalitnímu vínu, které

své kvality projeví až po letech. No není to skvělé?!

Tvrdit, že se Kate vrátila ke svému bezstarostnému způsobu života by bylo bláhové. A je to

tak vlastně dobře. Více si užívala život takovým tichým způsobem, kdy se uprostřed čehokoli

zastavila a dovolila si procítit kouzlo okamžiku. Postupovala dál s grácií, vášní, radostí a v

zrcadle se pozorovala s něžným úsměvem. Naučila se rutině v péči o pleť a užívala si vůni a

blahodárné účinky kosmetiky. Našla v sobě sílu čelit přítomnosti a každý týden se nemohla

dočkat holek v jejich báječném klubu.